Karel Hartig se narodil 4.5. 1833 v Sedlčanech jako syn panského mlynáře Josefa Hartiga. V roce 1854 složil zkoušku u okresního stavebního úřadu v Benešově a stal se stavitelem, tzv. Landbaumeistrem. Pracoval na stavbách ve Vídni, Linci, v Uhrách a posléze v Praze při stavbě josefských kasáren. Nejstarší zmínka o jeho pobytu v Praze je z 2.8.1861, kdy se přihlásil k pobytu v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů) čp. 910. Pražských měšťanem se stal v roce 1865.

Po čtyřleté známosti se 30.10.1865 oženil Amálií Stomeovou, dcerou Josefa a Marie Stomeových, kteří vlastnili usedlost Pražačka (čp. 10), Malá Ševčíková (čp. 5) a Velká Ševčíková (čp. 6), ke kterým patřily rozsáhlé pozemky. Na popud své nastávající tchyně Marie Stomeové vypracoval Hartig ještě před svatbou regulační plán části polí, které patřili k usedlosti Pražačka a tak je rok 1865 považován za rok založení Žižkova.

16. září 1866 se manželům Hartigovým narodila jediná dcera Amálie, která se posléze vdala za sládka z Brandýsa nad Labem Rumla. Jim se narodily dvě dcery, Milena a Vlasta.

Karel Hartig, který byl velký vlastenec, mladočech a nadšený obdivovatel husitského hnutí, ale zároveň byl i schopný stavitel, se stal činný v mnoha spolcích. Se svým švagrem, Václavem Stomem, založil např. Spolek pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově, byl členem Spolku pro vystavění pomníku M. Jana Husi v Praze, stál v čele výboru, který zorganizoval pouť do Kostnice, které se zúčastnil i Bedřich Smetana.  Byl starostou Občanské záložny na Žižkově. Na své náklady nechal z vrchu Vítkov vylomit jeden ze základních kamenů Národního divadla, který byl darován obcí Vinohrady. Mezi jeho přátele patřili Josef Barák, Julius Grég, Karel Sabina nebo Karel Sladkovský.

Pro svoji vlasteneckou činnost byl často vyšetřován rakousko-uherskou policií a často docházelo ke kuriózním situacím. Když např. v roce 1869 při příležitosti oslav 500. výročí narození Mistra Jana Husa byl na 15. srpna svolám tábor lidu na vrch Vítkov, dal Karel Hartig vystavět na Vítkově praporový stožár. Tehdejší policejní rada Jawurek vyzval karlínského vrchního policejního komisaře Müllera, aby nechal stožár odstranit. Müller sepsal s Hartigem protokol a dekretem uložil Hartigovi stožár odstranit. Protože ale Hartig neuposlechl, potrestalo ho karlínské komisařství desetidenním vězením, proti kterému se Karel Hartig odvolal a následně odvolání vyhrál. Policie přesto za asistence vojska stožár odstranila, ale již 18.8. nechal Karel Hartig postavit stožár nový, pevnější a obehnaný zídkou.

Kromě spolkové činnosti byl činný i politicky, založil mladočeský spolek Občanská beseda, byl zastupitelem obce Vinohrady, později se stal i starostou. Po rozdělení obce Vinohrady na Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Vinohrady II. Byl Karel Hartig zvolen dne 22.3.1876 prvním starostou Žižkova.

Karel Hartig se zasloužil o podobu Žižkova, jakou známe dnes. Jeho vize Kromě samotného názvu Žižkova (Hartig podal návrh u místodržitelství na změnu názve obce na Žižkov jako starosta dne 20.10.1876, když poprvé o tento název žádal vinohradské zastupitele již v roce 1868) a tradice pojmenovávat ulice po husitských osobnostech jako stavitel vystavěl nespočet domů (v roce 1874 se odhadovalo, že Hartig do té doby postavil na Žižkově 60 domů), z nichž některé stojí dodnes. Z nejvýznamnějších je jeho dům U Božích bojovníků a také škola na Komenského nám. čp. 400. Tak, jako ulice, i své domy Hartig s oblibou pojmenovával podle husitů.  Tak byl pojmenován dům čp. 160 U Jana Žižky z Trocnova, dům čp. 191 U Jana Husi z Husince (do jehož výklenku dal postavit patrně první Husovu sochu v Čechách), čp. 192 U Jeronýma Pražského nebo již zmíněný dům čp. 404 U Božích bojovníků, který nechal osadit bustami slavných českých osobností – M. J. Husa, Jeroným Pražského, Jana Žižky, Prokopa Holého, Jiřího z Poděbrad a J.A. Komenského.

K méně známým faktům patří i to, že na Hartigův popud byly ulice na Žižkově označovány cedulkami v národních barvách (červeno-bílé) a v češtině, přičemž v Praze k tomu došlo až v roce 1893.

Karel Hartig byl od založení Občanské záložny její starosta, zastával tedy po svém zvolení starostou Žižkova dvě nejvýznamnější funkce v obci. Tato záložna poskytovala úvěry pro stavby domů na Žižkově (její budovu čp. 100 Karel Hartig také postavil). V důsledku tzv. černého pátku 9.5.1873, kdy došlo ke krachu na vídeňské burze, došlo v Rakousku-Uhersku k hluboké hospodářské krizi. Přestože tato krize, do jejíž období Hartigovo starostenství na Žižkově spadá, přímo Občanskou záložnu nezasáhla, přesto záložna pádu neušla. Dne 28.1.1878 vyhlásil Karel Hartig bankrot Občanské záložny. Ihned byl opozicí označen za hlavního viníka. Opozice, tzv. žižkovští mariňáci (Občanský spolek pro opravy v Žižkově, jehož vznik byl přivítán i policejním ředitelem Cihlarzem, neboť v něm spatřoval protiváhu oproti rakousko-uherské vládě nepřátelskému žižkovskému zastupitelstvu v čele s Hartigem) přiživovala fámy a obvinění Karla Hartiga, který byl na podzim vzat do vazby a v důsledku svého obvinění podal rezignaci na funkci starosty, čímž skončilo období, kdy starostou Žižkova byl mladočech. Hlavní přelíčení soudu s obžalovaným Hartigem a ostatními představiteli Občanské záložny trvalo osm dní od 16. do 24. června 1879, kdy K. Hartiga obhajoval starosta pražského Sokola JUDr. Černý. 24.6. 1879 byli všichni obžalovaní zproštěni viny.

Karel Hartig, na kterého opozic i nadále nevybíravě útočila, se v roce 1883 přestěhoval na Královské Vinohrady a z politického života se stáhl. V letech 1891 – 1901 bydlel v domě svého švagra Václava Stomeho v domě čp. 674 v Hálkově (nyní Londýnské) ulici. Pokračoval ve své stavitelské činnosti, po smrti své manželky Amálie v roce 1893 se věnoval výchově svých dvou vnuček, neboť 25.5.1890, v pouhých 24-ti letech, zemřela Hartigům jejich dcera Amálie. V roce 1897 se karel Hartig vzdal stavitelství a byl činný ve Spolku majitelů domů na Král. Vinohradech. Jako člen správního výboru Spolku pro výstavbu pomníku M. J. Husi v Praze se zúčastnil položení základního kamene pomníku 5.7.1903 na Staroměstském náměstí.

Karel Hartig zemřel 12.8.1905 v domě čp. 1968 na Novém Městě, na rohu ulic Dittrichova a Resslovy ulice. Je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech. Jeho portrét visí v zasedací síni žižkovské radnice. V roce 1907 a poté v roce 1925 byly snahy o pojmenování ulice U Božích bojovníků po Karlu Hartigovi, návrhy však byly zamítnuty. Karel Hartig nemá na Žižkově ulici dodnes.