Historie Krejcárku

Pozemky, které jsou nyní nazývány Krejcárek, patřily k rozsáhlým pozemkům usedlosti Pražačka, která stávala v místech dnešní křižovatky Ohrada. Tato usedlost se stala pro Žižkov velmi významnou, protože právě s dcerou jejich majitelů, Josefa a Marie Stomeových, Amálii Stomeovou  se v roce 1865 oženil stavitel Karel Hartig, budoucí první starosta Žižkova. Ten pak na popud své tchyně vytvořil regulační plán pozemků, původních polí patřících k Pražačce, mezi dnešními ulicemi Prokopova, Husitská, Koněvova a Jeseniova a položil tím základy vzniku Žižkova takového, jakého ho známe dnes.

Pražačka, a s ní i pozemky dnešního Krejcárku, zůstala dále v majetku rodiny Stomeových a v roce 1922 tyto pozemky poskytl Václav Stome pro výstavbu malých domků. Aby ulevil převážně nemajetným lidem, kteří si na Krejcárku budovali svá obydlí, byla tato kolonie označena za „nouzovou“, a proto byli její obyvatelé osvobozeni od placení daní z nemovitostí. V rámci tzv. nouzových kolonií, kterých v té době vzniklo v Praze mnoho a některé z nich stojí dodnes (např. kolonie Slatiny v Záběhlicích), se jednalo o tu „lepší“. Domky byly převážně zděné, postupně zde byl zaveden vodovod i elektřina, telefon, a byl zde i otevřen obchod družstva Bratrství. O tom, že se nejednalo o dočasný projekt svědčí i to, že pokud by domky nebyly po skoro šedesáti letech zbořeny v rámci asanace Žižkova, stály by patrně dodnes.

Na Krejcárku postupně vyrostlo 155 těchto převážně zděných domků o několika málo místnostech. Lidé tam, dle vyprávění pamětníků, žili spokojeně, i když skromně. Opečovávali si své zahrádky a do centra Prahy to neměli nijak daleko.

Fotografie Krejcárku 1956

Václav Stome zemřel v roce 1954, krátce potom, co mu byl jeho veškerý majetek zabaven, usedlost Pražačka byla zbořena a její demolici byl navíc donucen uhradit. Poté byly jeho dědicům zabaveny i pozemky, na kterých stála kolonie Krejcárek. Rodina byla perzekuována, potomci nesměli studovat, jeho syn byl nucen až do důchodu pracovat v železárnách Poldi Kladno tak, jak to známe z filmu Skřivánci na niti.

Demolice kolonie domků Krejcárek proběhla v druhé polovině 70-tých let. Obyvatelé byli vystěhováni do nově postavených panelových domů, někteří z nich to nesli velmi těžce. Z té doby jsou známy různé plány na využití tohoto pozemku, jeden z nejzajímavějších je plán na vybudování lyžařského střediska se sjezdovkou.

K realizaci těchto plánů nedošlo, pozemky zůstaly holé, jen tu a tam zůstaly stát staré ovocné stromy, které zbyly ze zahrádek již zbořených domků. V některých místech jsou základy domů stále patrné. Krátce po revoluci došlo k vysazení borovic přibližně uprostřed Krejcárku, většině těchto stromů ale  chybí špičky, které byly v předvánočním čase uřezány.

V současné době je Krejcárek opět v majetku rodiny, které byl v rámci restitucí během 90-tých let vrácen.